Život v API, vojenské univerzitě

Akademi Perkeretaapian Indonesia. Indonéská železniční akademie s vojenským režimem.

Ja v uniforme pred hlavni budovou

Tak tady se už měsíc nacházím. Kadeti (indonésky Taruna a Taruni) se tady učí jak funguje železniční doprava, jak se starat o údržbu vlaku, jak ho řídit, učí se o infrastruktuře, ekonomii..

K tomu tady funguje vojenský režim. Studenti nosí uniformu celý den. Mají spešl uniformy na denní nošení, na sport, na den, kdy mají službu, i slavnostní uniformu na zvláštní příležitosti. Na spaní si můžou vybrat, co budou mít na sobě, haha.

Pochodování, salutování lidem s vyšší pozicí (tzn prváci salutují úplně všem - zaměstnancům, učitelům, vyšším ročníkům..), tréninky, večerní a ranní “roll cally” jsou na denním pořádku. I mně všichni studenti salutují, protože jsem na “vyšší pozici” než oni.

V čím vyšším ročníku jsi, tím mírnější pravidla dodržuješ. Například: Pokud se prváci chtějí přesunout z budovy A do budovy B, musí běžet. Vždycky. Ale tohle už neplatí pro druháky.

Každou neděli se stříhá. Prváci jdou téměř dohola, vyšší ročníky mohou mít delší vlasy. Stříhání platí i pro holky, nejsou dohola, ale nemůžou mít dlouhé vlasy. A je jedno jestli nosíš šátek nebo ne, stříhat se budou všichni.

S prvaky na hristi (v pozadi guest house)

Taruna v duty uniforme v LC

Den běžného studenta začíná budíčkem před čtvrtou ráno. Někdo vstává ještě dřív, například, aby si vypral uniformu. Pračky tady nefungují, studenti (i já) si perou v ruce. Následuje společná modlitba v mešitě, ranní roll call, kde se studenti dozví o programu na daný den a v pět ráno se jde na rozcvičku a běh. Věřte tomu nebo ne, ale jednou se mi podařilo vstát a absolvovat tohle ranní mučení s nimi. A bylo to super!

Poté se jde na snídani a začíná denní program. Studentům buď začínají hodiny, nebo mají volno, kdy se věnují svým vlastním povinnostem (psaní reportů, esejí..), nebo se do toho připlete nečekaný program, který nám zhatí naše původní plány - jako když jsme si naplánovali promítání filmu, ale vedení rozhodlo, že dnes bude výběr studentů do Marching band (jak to nazvat česky, pochodová kapela?)

Zakonceni marching band, neskutecny!

V poledne se opět modlí, jde se na oběd a pokračuje se v aktivitách. Ve čtyři odpoledne se studenti scházejí na trénink. Opět rozcvička a běh (také jsem si to zkusila a v tomhle vedru je to vážně namáhavé) a poté posilují, hrají míčové hry, nebo jen tak posedávají a kecají. Cca v šest je další modlení, večeře, v sedm další modlení, volno a v devět večerní “roll call”, kde se kontroluje, zda jsou všichni v kampusu.

Kadeti totiž můžou opustit kampus jenom ve středu od tří do osmi a o víkendech. A to jenom pokud dostanou propustku. Pokud porušíš pravidla, dostaneš trest - kliky, běh či jinou fyzickou aktivitu a nebo ti seberou vycházky. Další věc je, že studenti můžou používat mobily pouze když mají vycházky (tzn ve středu a o víkendech).

Promitani filmu Aladdin (nakonec byla plna mistnost!)

Je tady prostě milion pravidel, která se musí dodržovat. Ptala jsem se kadetů, zda o tomhle systému věděli, když se sem hlásili. Někteří z nich si mysleli, že budou pouze nosit uniformu a tím to hasne, takže pro ně první týdny byl pořádný šok. I tak ale ve studiu pokračují, hodně z nich to dělá pro své rodiče (to jsem se dozvěděla, když jsme diskutovali na téma sny. Většina z nich si přeje pracovat v železniční sféře, udělat své rodiče šťastné a nebo být dobrým rodičem/člověkem)

Na druhou stranu si myslím, že jsou tady studenti moc šťastní. Spolupracují spolu úplně ve všem, pomáhají si, jsou si oporou, váží si jeden druhého. Nejsou ničím zkažení a mají čisté srdce.

Na obede se studenty v jidelne :)

Co se týče bydlení, studenti jsou ubytovaní na kolejích, rozděleni podle ročníků a pohlaví. Musí mít pořád uklizeno. Náhodně jim může přijít kontrola. A když nemáš uklizeno, opět tě čeká trest.

Na každém pokoji jsou dvě palandy, skříně, stoly a každý pokoj má svou vlastní koupelnu a dokonce i klimatizaci. Celkově bych studentské bydlení tady přirovnala ke kolejím na JČU.

Co se týče mého bydlení - původně jsem bydlela sama v Executive building, tam bydlí lidi, co přijedou externě do kampusu (např když se skupina lidí přijede trénovat v železniční oblasti). Ale bohužel tady straší (vážně! Černovlasá ženská) a ze strašidelných zvuků ozývajících se z chodby jsem chytala panický ataky, takže jsem se přestěhovala do vedlejší budovy a začala jsem bydlet s Imou. Žije se nám spolu moc dobře, pořád se spolu smějeme a Ima mě ráno budí. A není naštvaná, když mám problém vstát (kdo mě zná, chápe)

Muj byvaly pokojicek v Executive building

A co tady vlastně dělám já? Já se tady tak toulám a se všema se bavím :) Nemám tady klasické hodiny jako ve škole, ale praktikujeme neformální strategii učení - učíme se zábavou a konverzací. Ráno většinou trávím v kanceláři v pátém patře, kde jsem třeba pomáhala kontrolovat přeloženou bichli na téma údržba železniční dopravy. Potom se přesouvám do druhého patra, kde sídlí Language Center. Tady si povídám se studenty o všem možném, nebo hrajeme hry. Naučila jsem je hrát Dobble, Prší a Bang a hrozně je to baví! Dokonce si Bang pujčují i na pokoj a hrajou tam spolu, tak z toho mám hroznou radost.

Ucime se hrat BANG!

BANG! podruhe, potreti, poctvrte...

V LC se také scházíme se členy English clubu, máme spolu speciální hodinu a nebo domlouváme různé záležitosti. Na konci října nás čeká English Farewell Party, kde budeme společně vystupovat. Budu zpívat. Indonésky. A tančit tradiční tance. A budu moderátor. Tak jsem na to děsně zvědavá a už začínám být nervní.

Další akce, co nás čeká, je English Camp. Se studenty vyrazíme ven z kampusu, utáboříme se, budeme mít BBQ, budeme hrát hry, zpívat a hrát na kytaru..Už se moc těším a doufám, že nám vedení schválí náš plánovaný budget.

Trenujeme tradicni tanec z Bali

Zpivame s kapelou. Hrajou fakt skvele!

Každý čtvrtek mám konverzační hodinu pro zaměstnance. Většinou jsem celkem vytočená, protože zaměstnanci chodí tak moc pozdě! Naše první společná hodina začala o 80 minut později.

Také pracujeme na API magazinu, plánujeme cooking exchange, kdy budeme připravovat řízky s bramborovým salátem, chceme nově vyzdobit LC, zasadit 1000 stromů v kampusu a další plány..

Hodina se zamestnanci, ktera zacala o 80 minut pozdeji :D

Je toho hrozně moc! Původní plán byl, že můj projekt tady skončí 29.září (příští týden). Ale společnými silami jsme uprosili Dejavato, aby mi to tady prodloužilo. Takže máme čas až do 29.října (za tohle chci poděkovat hlavně Imě, protože tolik papírování, co zvládla vyřídit, jsem ještě nikdy v životě neviděla), s tím, že budu muset odjet na cca 10 dní do Semarangu kvůli prodloužení víz.

Ima. Je prtava jako trpaslik, ale ma obrovske srdce!

Tenhle víkend jsme byli opět v Malangu. Tentokrát jsme navštívili sopku Bromo a Batu Secret ZOO. A minulý víkend jsem u parádního vodopádu Grojogan Sewu viděla poprvé ve svém životě opice v přírodě! O tom ale zase někdy příště.

Za každý den tady jsem moc vděčná. Není v mých silách vám vylíčit všechny krásné věci, co se tu dějí, tak aspoň na závěr přidám pár fotek. Buďte šťastní!