Krásné vzpomínky z API

English Farewell Party v API

Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale moje mise v API - železniční akademii s vojenským režimem je u konce :(

Ze Semarangu, kde jsem si musela prodloužit visa a čas jsem tam trávila učením ve školce (o tom příště), jsem se vrátila 10.října. Byl to speciální den, protože nováčci dokončili jejich trénink mimo kampus a byli pasováni na prváky. K této příležitosti byli do kampusu pozváni jejich rodiče. Byla to velká sláva s proslovy, marching band, pochodováním a vystoupením, kde nováčci postavili překážkovou dráhu a demostrovali vojenské cvičení. Celou dobu museli stát v pozoru na přímém slunci a jeden kadet během toho zkolaboval (teď už je naštěstí v pořádku). Po ředitelově proslovu se po dvou měsících kadeti sešli se svými rodiči a připli jim odznak s titulem prvního ročníku. 

Bylo to moc dojemný, hrála smutná hudba, kadeti a rodiče brečeli a ani já jsem se neudržela, protože jsem si uvědomila, že už to je taky dlouhá doba, co jsem byla doma a že ještě dlouhou dobu rodiče neuvidím.

Poté jsme si všichni společně zatančili flashmob a s třeťáky jsem prodávala API merche. Prodali jsme toho hrozně moc - trika, ponožky, odznaky.. výtěžek putuje studentům.

Prodáváme API merch

Flashmob

Takže od teď konečně začíná nový semestr a normální rozvrh!

Ještě v ten den jsem konečně měla “normální” hodinu s tím, že mám studenty ve třídě a nemusím je nahánět nikde po kampusu nebo v Language centru. 

Angličtina se tady učí jenom v prvním ročníku, takže jsem se ve třídách potkávala pouze s nováčky. A bylo to super! Dále jsme praktikovali neformální strategii. Každou hodinu jsme začali energizerem, abych do třídy přinesli pozitivní energii, icebreakerem, abychom se lépe poznali, nestyděli se a prolomili ledy a na žádné hodině nechyběli nejrůznější hry. 

Stmelovací hra - pizza

Také jsem prezentovala o česku, všem se to moc líbilo (mamko, když jsem jim ukázala cukroví, všichni slintali a moc rádi by si ho dali :D), divili se, že češi sbírají houby a jezdí na vodu. Byli nadšení z českých zámků a nedokázali si představit, jaká je v Česku zima. Taky neznali vánoční trhy, masopust, pomlázku a chození za mikuláše a čerty.

Lidi si tady myslí, že v Evropě pijeme alkohol, abychom se zahřáli, protože tam máme děsnou zimu. Tak jsem je vyvedla z omylu. Tohle je asi tak poslední důvod, proč Češi pijou.

Hrajeme Activity

Povídáme si o našich snech

Mezi nejoblíbenější hry se zařadily Activity - popisování slov - mluvením, malováním a nebo pantomimou. A každou hodinu jsme zpívali anglické písničky. Za to byli moc vděční. Až do prosince nemůžou mít telefony ani notebooky, tak si rádi poslechnou hudbu a zapomenou na všechna pravidla, která musí dodržovat.

Každá hodina byla naprosto nezapomenutelná. Předala jsem neskutečné množství pozitivní energie a ještě víc se mi vrátilo zpět. Dvě třídy mi dokonce na poslední hodině napsali krásné děkovné vzkazy na papírky ve tvaru srdce <3 

Vzkazy od mé oblíbené třídy

Jelikož mi zbývali jen tři týdny do konce, hodně energie jsme věnovali do příprav a tréninku na závěrečnou English Farewell Party. Po ranních a odpoledních hodinách, odpoledním tréninku (běh, kliky, přítahy, sedy-lehy, plank), večeři a sprše jsme se scházeli a trénovali tanec ze Sumatry, indonéskou písničku Kemesraan, Summer Paradise od Simple Plan a divadlo Aladdin. Měli jsme tedy program od rána až do večera a bylo to super!

I přes to jsme si našli čas na spešl aktivity. Jednou z nejvýznamnějších byl English Camp. Původní plán byl uspořádat kemp pryč z kampusu a spát ve stanech, ale nedostali jsme povolení. Tak jsme si ho uspořádali v kempu a bylo to bezva! Založili jsme oheň, grilovali jsme kukuřice a guavu, povídali jsme si, zpívali jsme, dělali jsme energizery a hráli jsme hry. Super bylo lidské pexeso - každá dvojice dostane určitý zvuk (koza, kráva, pes, písnička, pláč..) a dva hrají proti sobě a hledají dvojice. Taky jsme hráli tichou poštu a židličkovanou, u té jsme se hodně nasmáli. Studenti navrhli trička, tak každý máme krásnou vzpomínku na tenhle večer.

English camp 2019

Energizer "Making Melodies"

Také jsem dostala šanci účastnit se akce jménem LinMed 2019 (Lintas Medan). Je to akce, které se musí zúčastnit každý, kdo chce postoupit do dalšího semestru. Bohužel jsem se mohla zúčastnit pouze prvního dne. Absolvovali jsme dlouhý pochod do hnusnýho kopce. Cestou jsem musela na záchod, když jsem vylezla, bylo mi oznámeno, že se celý pochod musím držet se svou skupinou, tak jsem si pěkný kus nahoru vyběhla :) Když jsme si mysleli, že je po všem, pochodovali jsme pěkný kus v dřepu jako kachny a potom jsme se rolovali (nemůžu najít správný výraz..možná jste viděli vtipný video na instagramu) a následovala nekonečná série kliků a sed lehů. Po večeři jsem bohužel musela odjet. Mrzí mě, že jsem nestihla druhý den. To studenti absolvovali další dlouhý pochod opepřený o různé překážky jako plazení se v bahně, dostat se přes dvoumetrovou zeď a další. Prostě takový Spartan Race zadarmo.

S holkama před cestou na LinMed

Tady začala ta pravá sranda

Další zábavou činností byl trénink na Debate competition. Diskutovali jsme na různá témata, například: Přesun hlavního města z Jakarty na jiný ostrov vyřeší dopravní špičku, nebo Kouření v Indonésii se musí zakázat. Díky tomu jsem měla šanci blíže poznat některé nováčky. Hlavně Farise a Franze. Mají fakt super angličtinu a neskutečný talent na proslovy a diskuze. A dá se s nimi mluvit o všem. Jsem moc vděčná, že jsem je poznala. Těším se, až budou v prosinci moci odejít z kampusu a sejdeme se venku.

Faris a Franz

Trénujeme na debate competiton

Během mého posledního týdne jsme s Imou navštívily další akademii a to STTD v Bekasi blízko Jakarty. Jely jsme tam představit Dejavato aktivity, aby spolu STTD a Dejavato mohli navázat spolupráci. Byl to mazec, přednášely jsme, zpívaly jsme a dělaly jsme blbiny a hrály hry před cca 1100 lidma. Chtěla bych tomu věnovat extra článek, tak snad brzy.

Neskutečný zážitek z STTD Bekasi

Čas utekl neskutečně rychle a ani jsme se nenadáli a bylo 28.října. Významný den v ČR a poslední večer v API. Čas se rozloučit na Farewell Party, na kterou jsme všichni čekali.

Byla jsem oblečená v tradičním kostýmu ze Sumatry a dokonce přišla spešl slečna, aby nás namalovala. Cítila jsem se jako na maturáku :D

Večer jsme zahájili videem od studentů, které jsem bohužel ještě neviděla, protože jsem byla v zákulisí. Následovala písnička Summer Paradise a potom proslov od Aata (učitel angličtiny, je s ním hrozná sranda, spolu jsme moderovali) a Fiscala (vedoucí English Clubu). 

Poté jsme tančily tanec ze Sumatry - bylo to teda o nervy, protože ještě večer před tím jsme změnily spoustu kroků, ale daly jsme to suprově!

A následovalo překvapení, které jsem nečekala. Zhasly světla a Fiscal začal děkovnou řeč. A přidala se Myta a nakonec i Ima, kterou následovala skupina studentů se svíčkama. Bylo to moc dojemný, dali mi kytku, kterou natrhali před auditoriem a malu sošku pejska. Ima moc moc brečela a bylo mi líto, že tohle končí.

Potom jsme odlehčili atmosféru Gombal soutěží. Gombal je taková lichotka, nebo jak to popsat, například: Víš, jaký je rozdíl mezi tebou a sluncem? ..Slunce je na obloze, ale ty jsi v mém srdci.

Odvážní dobrovolníci vylezli na podium a lichotili mi. No nevím, kdo se styděl víc, ale pobavili jsme se všichni :D

Momentka z Gombal Competition

Já  tradičním kostýmu a Ima

Ještě jsme si užili divadlo o Aladdinovi, přežili jsme můj zpěv indonéské dojemné písničky a společně jsme si zatančili další flashmob na písničku Because Im happy.

Moc krásný to bylo a myslím, že na to nikdy nezapomenu.

Nakonec jsem se sešla se studenty, kteří party organizovali, abych jim poděkovala. No při první větě jsem to nevydržela a rozbulela jsem se. Budou mi moc chybět.

Další den jsem vytiskla fotky pro mě důležitý lidi a z druhé strany napsala vzkazy. 

Následoval další pláč a spousta objetí. 

Tyhle dva měsíce mi dali neskutečně moc. 

Uzdravila jsem si srdce.

Naučila jsem se bavit bez alkoholu.

Jsem víc odvážná

Poznala jsem hrozně moc lidí se srdcem na správném místě.

Přehodnotila jsem můj žebříček hodnot.

Vytvořili jsme silné přátelství.

Naučila jsem se zpívat indonésky.

Naučila jsem se tanec ze Sumatry

Zhubla jsem.

Jsem o kus blíž k nalezení víry.

Vystupovala jsem před obrovským publikem.

Rozdala jsem obrovské množštví energie a motivovala spoustu lidí.

Nedokážu si představit den bez rýže.

Dokážu vést rozhovor v indonéštině.

Rozesmála jsem nespočet lidí.

Vnesla jsem do API nového ducha.

Jsem více vděčná a mám otevřené oči.

Surfovala jsem, vylezla na mou první sopku, tančila pod vodopádem, jezdila na skutru, navštívila spoustu měst a ujela stovky kilometrů vlakem, běhala po pláži, viděla opice v přírodě, skamarádila se s ještěrkama, naučila se pochodovat a salutovat, byla poprvé u švadleny, navštívila obří vodní park a nejstrašidelnější dům, kde jsem málem dostala infarkt.

Raduji se z každého dne.

Poslední rozloučení :(
Faris, Fiscal, já, Fina a Agus

Je těžké uvěřit, že to je pryč. Ale těším se na další zážitky a zkušenosti, co mi osud přichystal.

Nyní se nacházím v Semarangu a v pondělí mi začíná můj druhý projekt - SMP 2 - Junior High School - cca 12ti až 15ti leté děti, kde pravděpodobně strávím následující tři měsíce. Ale v Indonésii nikdy nevíš, všechno se mění z minuty na minutu.

Buďte vděční za věci kolem sebe a pokud jste s něčím nespokojení, nebojte se a změňte to! Nikdo jiný to za vás neudělá! Všechno je možné, jediné limity jsou v tvojí hlavě <3

A takhle bude vypadat úvodní stránka našeho časopisu