Traveling and geocaching

English Farewell Party v API Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale moje mise v API - železniční akademii s vojenským režimem je u konce :( Ze Semarangu, kde jsem si musela prodloužit visa a čas jsem tam trávila učením ve školce (o tom příště), jsem se vrátila 10.října. Byl to speciální den, protože nováčci dokončili jejich trénink mimo kampus a byli pasováni na prváky. K této příležitosti byli do kampusu pozváni jejich rodiče. Byla to velká sláva s proslovy, marching band, pochodováním a vystoupením, kde nováčci postavili překážkovou dráhu a demostrovali vojenské cvičení. Celou dobu museli stát v pozoru na přímém slunci a jeden kadet během toho zkolaboval (teď už je naštěstí v pořádku). Po ředitelově proslovu se po dvou měsících kadeti sešli se svými rodiči a připli jim odznak s titulem prvního ročníku.  Bylo to moc dojemný, hrála smutná hudba, kadeti a rodiče brečeli a ani já jsem se neudržela, protože jsem si uvědomila, že už to je taky dlouhá doba, co jsem byla doma a že ještě dl

Akademi Perkeretaapian Indonesia. Indonéská železniční akademie s vojenským režimem.   Ja v uniforme pred hlavni budovou Tak tady se už měsíc nacházím. Kadeti (indonésky Taruna a Taruni) se tady učí jak funguje železniční doprava, jak se starat o údržbu vlaku, jak ho řídit, učí se o infrastruktuře, ekonomii.. K tomu tady funguje vojenský režim. Studenti nosí uniformu celý den. Mají spešl uniformy na denní nošení, na sport, na den, kdy mají službu, i slavnostní uniformu na zvláštní příležitosti. Na spaní si můžou vybrat, co budou mít na sobě, haha. Pochodování, salutování lidem s vyšší pozicí (tzn prváci salutují úplně všem - zaměstnancům, učitelům, vyšším ročníkům..), tréninky, večerní a ranní “roll cally” jsou na denním pořádku. I mně všichni studenti salutují, protože jsem na “vyšší pozici” než oni.  V čím vyšším ročníku jsi, tím mírnější pravidla dodržuješ. Například: Pokud se prváci chtějí přesunout z budovy A do budovy B, musí běžet. Vždycky. Ale tohle už nepl

Minulý víkend jsme zamířily do města ve východní Jávě - Malang. Je to sedmnácté největší město v Indonésii s osmiset tisíci obyvateli. Oproti ostatním městům je tu hrozná zima, průměrných 19 stupňů. To mi ale Ima neřekla, tak jsem po večerech klepala kosu, protože jsem si nevzala mikinu. Cesta vlakem z Madiun trvá cca 5 hodin a lístek na poslední chvíli (hodinu před odjezdem vlaku) stojí 110 000 rupií - necelých 200 Kč. Pulau Sempu Seznámila jsem se s Ikou, bývalou učitelkou Imy, která mě vzala do její Junior High School, kde studují děti ve věku cca 10-14 let. Pro všechny, včetně mě, to byl mega zážitek, poprvé viděli bělocha a já poprvé viděla tak nadšené a vděčné děti a učitele! Prvně jsem všem studentům řekla anglicko-indonésky něco málo o sobě a poté jsme se s cca třiceti dětmi přesunuli do třídy, sedli si do kroužku a povídali si. Prvně byli moc stydlivý, ale nakonec mi každý řekl něco málo o sobě - jak se jmenují, z jaké části města jsou a co dělají ve volném čas